Září 2009

MC wohnout - tma

28. září 2009 v 12:01 Youtube.com
Starý dobrý....:)


Todle není jedna z vyhrocenejch beef afér
V tomhle tracku jde mi jenom vo to, aby zněl fér
Věnuju ho klukovi, co mu Bůh vzal jeho směr
Jeho duch žije v nás, ale stal se průser
Mokrá silnice už vždycky bude můj nepřítel
Stejně děkuju za každou vteřinu, co jsem kdy měl
S tebou prokecal, prozevloval, proseděl
Mrdám vosu do prdele za to, že se všechno sere
Vojta měl celej život před sebou
Nebyl žádnou smažkou špinavou
Stokou, se stovkou chyb
Byl to mamén, co měl kurva právo žít
A s náma bejt, jou

ref:
Mrdá mě, jak běží každej další den - bez tebe
Mrdá mě, že dělám tedle track už bez tebe
Mrdá mě, že vobčas musím myslet na sebe
Pořád vidím Meccu - a tebe vedle mě

Trojice, co ji ani smrt nerozdělí
Bejvali jsme spolu vod soboty do pondělí
Celý roky spolu probděli, dni pro který
Budu celej život vzpomínat a s těžkou hlavou usínat
Jak čurák se brodit mrdkou
Koukám na tvoje práce s třesoucí se rukou
Tvý 363 linkou hluchou osud nachystal nám ránu prudkou
Krutou, nelítostnou, ***
Běhám po světě s celou klasou smutku
Bojím se dne, kdy potkám tvoji matku, tvýho tátu
Okolí furt utvrzuje mě, že to přestane
Já říkám ne, ve snech každej tejden vidím tě
A jediný, proč usnu, je...
Že věřím, že je ti tam líp než mně

2x ref:
Mrdá mě, jak běží každej další den - bez tebe
Mrdá mě, že dělám tedle track už bez tebe
Mrdá mě, že vobčas musím myslet na sebe
Pořád vidím Meccu - a tebe vedle mě

Ministerstva jsou na všechno, i na celej svět
Online rap mi běží před očima, já chci zpět
Připadá mi, že dalších 5 let už nebude svět
Chtěl bych vidět aspoň jeden krásnej život, jeden květ
Přicházím o iluzi, kámoš umírá mi na silnici
Cejtím smutek, prázdno, krizi
Všechno cenný pro mě mizí
Všichni jsou teď cizí, žiju pro něj
Pořád čumím na ICQ, furt votvírám mejl
Myšlenky se ve mně bouřej, já chci pryč
Slíbil jsem jemu, i sobě, že budu a makat
A po vás už nechci kurva vůbec nic
Udělat pro kus hovna ve kterým teď žiju trochu víc
Zanechat po sobě v týdle sračce pořádně hlubokej šlic
Bůh pro mě není prázdný slovo, ale zmrd, co mi vzal klíč
Jeho život sebral - a jiný nechá žít
Jmény: smažky, vrahy, teroristy, prasata, co píchaj malý děti

ref:
Mrdá mě, jak běží každej další den - bez tebe
Mrdá mě, že dělám tedle track už bez tebe
Mrdá mě, že vobčas musím myslet na sebe
Pořád vidím Pajka - a tebe vedle mě

Mrdá mě, jak běží každej další den - bez tebe
Mrdá mě, že dělám tedle track už bez tebe
Mrdá mě, že vobčas musím myslet na sebe
Pořád vidím Meccu - a tebe ved

Dobrodužství na veřejném záchodě:-))

13. září 2009 v 13:40 Příběhy
Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: "Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda." Pak mi ukázala záchodovou "pozici", která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto "pozici" vydržet, když je můj močák těsně před explozí. Když "musíš jít" na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání. Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky "stíná" hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu "střádala" a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou..... Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš "pozici"..... Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ "pozici", nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: "OBSAZENOOOOOO"!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: "To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......", tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: "Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!" a vyjdeš ven. Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. "Proč ti to tak dlouho trvalo?" zeptá se tě naštvaně.... "Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!". A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do "hajzlu!". Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.